Politika mě nebere

Politika mě skoro nikdy nezajímala. Jenomže o politiku jsem se začala zajímat tehdy, když jsem si našla přítele, který se zajímal o politiku. Můj přítel dokonce chtěl taky do politiky nějak vejít. Chtěl se v politice angažovat. Musím se přiznat, že jsem z toho nebyla zrovna dvakrát nadšená. Zkoušela jsem příteli tohle asi čtyřikrát vymlouvat, nebo možná i víckrát, protože jsem nechtěla, aby můj přítel byl terčem posměchu. Protože v naší rodině politika odjakživa byla terčem posměchu. Musím se přiznat, abych byla upřímná, tak vůbec nevím proč, protože mě politika přijde naprosto nezajímavá a beru ji jako úplně nezajímavou.

Jenomže taky jí vůbec nepomlouvám ani nějak nechválím. A tak vůbec nechápu, jak mí rodiče tohle mají rádi. Proč se smějí? A proč to musí pomlouvat. Vždyť je přece logické, že nikdy nevíte, že potkáte někoho, kdo se v politice angažuje nebo tam má někoho z rodiny. Já si na tohle dávám opravdu velký pozor. Nechci, aby mě lidi odsuzovali jenom kvůli tomu, že nemám ráda politiku. Vždyť je to přeci každého věc? A i když přítel tedy v politice je, nakonec se tam angažoval, tak já to respektuji a toleruji. Je to přece jeho život. Nemůžu mu přece všechno zařizovat anebo všechno zakazovat. On mi taky nic nezakazuje.

A já jsem za to ráda. Já si myslím, že ve vztahu, ale taky v rodině a všude jinde, musí panovat nějaká tolerance a taky nějaký kompromis. Vemte si, kdy by to neexistovalo. Kdyby nebyla tolerance a kompromis. Vůbec bych nechtěla vidět, jak by vypadal náš svět. Anebo politické dění. Myslím si, že bez kompromisu by se naše politika asi zhroutila nebo myslíte si, že v politice kompromis vůbec neexistuje? Všichni víme že politika je opravdu složitá a že někdy i expert má velký problém se v politickém dění a politických stranách dobře vyznat. A jak si vedete v politice vy?