Je dobré udržovat kontakt se starými spolužáky?

Asi každý, kdo kdy vyšel ze školy, slyšel o setkání bývalých spolužáků po deseti, dvaceti, třiceti či více letech. Většina z nás jen přemýšlí, jak mohli tito lidé mezi sebou udržovat tak dlouho kontakt . Nezapomeňme totiž, že vyšli ze školy ještě v době, kdy neexistoval internet, tím méně pak sociální sítě.

Dnes mají lidé situaci podstatně jednodušší, a to ať se týká udržování kontaktu s ostatními spolužáky, nebo plánování akcí. Koneckonců například na Facebooku stačí založit pro danou třídu skupinu, pozvat tam všechny, a věc je hotová. Můžeme se tak spolu bavit i mnoho let po tom, co za námi škola naposledy zavřela dveře, a nezáleží na tom, zda to byla za základní či střední.

Ovšem měli bychom se ptát: jsou takováto setkání vůbec přínosná? Koneckonců s výjimkou několika jedinců, s nimiž jsme kamarádili, máme s těmito lidmi společné jen to, že jsme chodili několik let do stejné třídy. Všichni máme jiné zájmy, jiné koníčky, zkrátka nic co by nás spojovalo, kromě společných vzpomínek.

Myslíte si, že to stačí? Že spolu budete mluvit pouze o tom, co jste kdysi zažili, a nostalgicky vzpomínat? Sice to zní skutečně idylicky, avšak až na pár výjimek to takto obvykle nefunguje. Co se obvykle stane je to, že se třída rozdělí do skupinek, které se baví mezi sebou. Většinou však nemluví o tom, co bylo, ale o tom, jak se tamten člověk změnil, což snadno přejde do pomlouvání těch, kteří se nezúčastnili.

Jaké je tedy řešení? Měli bychom na tyto srazy zanevřít? Samozřejmě, že ne. Jen musíte počítat s tím, že lidé, kteří tam přijdou, se budou už jen málo podobat těm, které jste znávali. A čím více času uplyne, tím více se začnou měnit pouze na přehlídku toho, kdo během té doby zemřel.

Pokud tedy máte čerstvě vyšlého školáka, nebo i vy chcete uspořádat sraz, nepořádejte jej pro celou třídu. Místo toho pozvěte tu skupinku spolužáků, se kterou jste si nejvíce sedli. Uvidíte, že to bude mnohem lepší.